fbpx

Máme za sebou prvních asi 10 dní velmi intenzivní karantény a život se tak nějak celému světu převrátil úplně naruby. Nelze říct, co přijde dál a naše generace Y tak poprvé za svůj dosud poměrně bezstarostný život plný Insta fotek z nejkrásnějších pláží světa zažívá počátek globální krize.

Co tahle krize znamená pro náš brand? Kolik vyděláváme na rouškách? Jak jsme zvládli prvních 10 dní karantény? Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v tomto článku.

O víkendu 14. – 15. 3. všem pomalu začalo téct do bot. Z vyjádření vládních představitelů nebylo těžké vyčíst, že máme problém. Společnost ovládla panika. Nikdo nevěděl, co bude, ale kritický nedostatek zdravotnických roušek byl každému zřejmý od počátku. Na první dotazy od kamarádů „Už šijete roušky?“ jsme s úsměvem odpovídali Zatím ne, nestraš.“ Ale velmi brzo nám došlo, že vláda, i přes pokusy o uklidnění lidu, situaci skutečně nemá absolutně pod kontrolou a bude třeba přiložit ruku k dílu.

Naše šicí dílna se tedy v pondělí 16. 3. přetransformovala v jednu obrovskou výrobnu roušek. V úterý 17. 3. jsem jel osobně 3h autem na dílnu vyzvednout první várku. Musel jsem na rychlo vytvořit plán, za kolik roušky prodávat, kolik jich dát do nemocnic a jak to celé nastavit, abychom co nejvíce pomohli, ale zároveň to nebylo pro značku příliš riskantní.
V té době jsem neměl tušení, jaká situace nás čeká, jak dlouho potrvá, ani jaké bude mít následky. Jediné, co jsem věděl, že aktuálně máme z dílny oblečení rouškovou manufakturu – na dobu neurčitou – a že roušky potřebuje celý svět. Ideálně všechny a hned.

Naše šicí dílna začala s výrobní kapacitou 1000 kusů roušek za den.
Díky přesčasům a dobrovolníkům následující dny tato kapacita vzrostla až na 2500 kusů za den.

Vymyslel jsem tedy plán. Zavolám kámošce Terezii, jestli by se mnou odpoledne nafotila roušky – obrandujem je etiketou, ať vypadaj dobře a budeme je prodávat na e-shopu za dvojnásobek výrobní ceny. Tím pokryjeme výrobu do nemocnic, pomůžeme, kde je třeba, ale zároveň minimalizujeme ztrátové riziko. To by se mohlo lidem líbit, přijde mi to fér.

Po cestě zpět mi ale píše Dan: „Hele promiň, ateliér vám musím dneska zrušit. Zabookovalo si ho ministerstvo, točí tady video o rouškách.“

„No doprdele. Co teď?!“ říkám si a koukám nervózně na hodinky. Hned nato volám Terezii: Čaues, hele, ateliér padnul, budeme to muset nafotit u nás na krámě. Buď tam za 30 minut. Díky!“

V první várce stála rouška 150 Kč. Jednu jste dostali a jednu jsme za vás darovali nemocnicím.

První várku 200 roušek jsme vyprodali za 1 minutu. Proč jsme roušek neměli víc? Dílna není naše, i když tak o ní často mluvíme. Poslední tři roky sice stabilně vykrýváme 90 % výroby a provázanost dílny s naší značkou je velmi intimní, nicméně v situacích, jako je tato, nám rozhodovací právo nenáleží. Telefon nepřestal drnčet a ve schránce naskakoval jeden nový e-mail za druhým. Roušky po nás chtěli úplně všichni. Nemocnice, firmy, starostové, ministerstva. Dílna se proto rozhodla distribuovat většinu roušek přímo potřebným a nám poskytnout pouze pár stovek denně. Ve výsledku to nevadí, není důležité, jak se do nemocnic dostanou, ale ať tam jsou včas.

Druhá várka roušek zmizela ještě dřív, než první.

Po konzultaci s dílnou, kdy nám bylo řečeno, že ušít naši roušku s etiketou trvá zbytečně dlouho a zpomaluje se tak výroba pro nemocnice, jsme se rozhodli změnit poměr výroby z 1:1 na 1:2. Jinými slovy, vyrábět dvojnásobek množství pro nemocnice, méně pro GWC. Zájem o roušky byl enormní.

Naší aktivity si začala všímat média a během pár dní jsme se dostali do několika internetových (napsali o nás například Forbes, Novinky.cz , Marketing & Media a pár dalších), ale i tištěných článků (magazín Týden). No a na internetu, jak je tomu běžné, se začaly objevovat první negativní reakce.

Když totiž pomáháte světu, musíte to dělat zadarmo, potichu a hlavně nenápadně.

Bylo potřeba se na věc podívat i z jiné stránky. Naše dílna, co se výroby oblečení týče, stojí už několikátý den v řadě a my vůbec nevíme, jak dlouho tato situace potrvá. Průměrné provozní náklady naší značky jsou 350 tisíc měsíčně bez DPH. Do této částky započítáváme nájem prodejny a skladu, brigádníky, zaměstnance, externí pracovníky (grafiky, právníky, účetní, finanční poradce), marketing, vývoj kolekcí atd.
To znamená, že musíme každý měsíc prodat zboží přibližně za dvojnásobek této sumy (+ 21 % DPH), jinak se firma dostane do provozní ztráty.

Návštěvnost webu za měsíc březen.

O roušky byl však stále neuvěřitelný zájem. Na našem webu bylo 18. 3. 11.000 uživatelů, kteří se prali o 250 roušek. Pořízení roušky u nás se stalo adrenalinovým zážitkem. Na rouškách jsme neměli v plánu vydělávat.
Prosili jsme tedy zákazníky, aby si k objednávce neziskových roušek přihodili i něco dalšího, a tak se i dělo.
Zároveň jsme takhle nemohli fungovat do nekonečna. V restauraci taky nedostanete jídlo zdarma jen proto, že máte hlad. A tak když jeden z vás napsal na Facebook tento komentář:

dali jsme na Instagram anketu, ať sami rozhodnete, jestli chcete o roušky bojovat za stávajících podmínek, tedy 1 vy : 2 do nemocnice za 225 Kč (s minimální šancí na výhru), nebo je chcete jako dárek k objednávce nad 1.500 Kč ( 3 kusy roušek ve výrobní ceně 180 Kč se hradily z naší hrubé prodejní marže, která je na produktu cca 50-60 %).

Anketa jasným výsledkem 85 % hlasů PRO a 15 % PROTI rozhodla, my jsme ještě ten večer 22. 3. spustili prodej a dosáhli tak díky vám největšího denního obratu za historii značky.

Bohužel, nastavení e-shopu má své limity, tak nedopatřením došlo k prodeji více roušek, než jsme fyzicky měli a museli jsme expedici části objednávek doplnit rouškami z následujícího dne. Krom toho nás e-shop s rouškou ve formě dárku k objednávce značně omezoval ve výběru velikosti, což mělo za následek spoustu dotazů a komplikací.

Taky jsme nabyli pocitu, že po týdnu celorepublikového rouškování a pár zásobených vládních letadlech s koly na zemi, už nemocnice začínají být z nejhoršího venku a že se (nejen) z naší roušky stal více módní doplněk, než nedostupná život zachraňující pomůcka.

Došli jsme k závěru, že nejjednodušší a pro všechny nejpřijatelnější možnost bude roušky prodávat od 24. 3. s rozumnou marží a s požehnáním další instagramové anktety (opět 90% hlasů PRO)

jsme nastavili prodejní cenu na 300 Kč za dvě roušky (1 vy : 1 nemocnice, 180 Kč zůstatková marže), což na sebe opět nabalilo nějaký ty drobný hejty. Internete, vezmeš si mě?

A konečně se dostáváme k nadpisu toho článku, který zní:

Vyhráli jsme bitvu, ale konec války je stále daleko.

Ano, skutečně se nám na rouškovém hypu ve finále podařilo něco vydělat, i když to vůbec nebylo prvotním plánem. Tohle úspěšné přežití prvního kritického týdne s nadsázkou a čistým svědomím nazýváme „vyhranou bitvou“. Co nám ale hrozí dál?

– Naše letní brazilská kolekce, která už je téměř hotová, se odkládá na neurčito. Půl rok práce a plný sklad objednaných (a zaplacených) látek tak ulehá paradoxně k zimnímu spánku.

– Dílna stále šije jen a pouze roušky, ve skladu nám ubývají produkty. Nevyvíjíme žádné nové.

– Hrozí, že dílnu zcela uzavřou . Nebudou roušky. Nebude oblečení.

– Nelze vyloučit, že zcela uzavřou hranice a k nám se nedostanou látky a jiný materiál.


Stále máme zavřenou kamennou prodejnu, nájem běží dál.

– Z důvodů nedostatku peněz zákazníků, hrozí výrazný pokles zájmu o naše produkty v budoucnu.

Už od prvních dní koronakrize jsem říkal, že první týden roušky-neroušky asi nějak zvládneme. Měli jsme dostatečné skladové zásoby a e-shop naštěstí fungoval dál. Značné riziko nás čeká v dalších týdnech až měsících a právě tam se nám vaše podpora, kterou jsme od vás tento týden dostali, bude hodit nejvíc.
Kdo ví, možná se nám bude dařit i dál. Já jsem troublemaker od narození a v problémech jak zajíc kličkuju už od útlého věku. Je to moje přirozené prostředí a nechává mne do jisté míry klidným, ale vytvořit si nějaké rezervy, dokud je ještě z čeho, mi přijde v této době jako rozumný nápad.


Závěrem bych chtěl říct, že díky vám od nás nemocnice Nymburk, Náchod, Motol, Karlovy Vary a Havířov během posledních dní obdržely zadarmo dohromady přes 1000 roušek. Díky vám zvládáme platit nájem zavřeného obchodu. Díky vám jsme zvětšili naše finanční rezervy, které se nám možná budou brzo hodit, a pokud ne, tak věřte, že je z větší části investujeme zpět do značky, ať už otevřením prodejny v Brně nebo nejlepší streetwear kolekcí hader, kterou kdy Česko vidělo.

Obrovský dík patří našim švadlenám a holkám na expedici, které za poslední dny odeslaly stovky roušek do vašich domovů.

Děkujeme vám všem a nahotě zdar!

Author

Write A Comment