fbpx

Jaké to je cestovat sám? Tak se ptá se asi většina z těch, kteří nikdy nic podobného nezkusili. Stejně jako já před tímhle výletem. Nyní, když mám za sebou necelou polovinu šestitýdenního tripu, se mi hlavou honí hromada myšlenek. Než jsem na cestu odjel, nebál jsem se, že bych to nezvládl technicky, rozuměj, že bych se nedokázal ubytovat, najíst nebo dostat z místa A na místo B. Čeho jsem se ale bál byl pocit samoty. Nutkání příjemné i nepříjemné okamžiky s někým bezprostředně sdílet.

A jaký je dosavadní výsledek?

Intuice byla správná.

Dalším problémem, který při mé cestě vyšel na povrch, je má odfláknutá příprava. Jak se později ukázalo, nevěnoval jsem dostatek času studování lokalit, které jsem se rozhodl navštívit, a proto jsem často nevybral správně, případně nevěděl, co na dané lokalitě mám či nemám dělat. Už toho mám procestováno relativně dost. Úplný začátečník nejsem.

Z těch vzálenějších destinací jsem byl v Arménii, Gruzii, brazilském Rio De Janeiru, Kyrgyzstánu, blíže pak na Tenerife, v Holandsku, Španělsku nebo Skotsku.

V čem je ale tahle cesta jiná? Snad úplně ve všem. V Rio De Janeiru jsem byl u rodiny měsíc na jednom místě. Arménii, Gruzii a Kyrgyzstán plánoval můj spolubydlící a já v období příprav nehnul ani prstem. S dalšíma cestama to bylo podobné.

Thajsko a Kambodža jsou, aspoň z míst, kde jsem byl já, ideální destinací pro lidi, kteří se chcou vyfláknout na 14 dní na pláži s drinkem v ruce, zakalit si ve velkoměstě a zažít tak první cestovatelské zkušenosti mimo Evropu. Já ale od tohodle výletu čekal a stále čekám víc.

Musím zpomalit. Více plánovat. Čas, který jsem přípravě věnoval, mě odstal tak akorát na prvoplánová místa plná turistů. Cestování z města do města. Od památky k památce. To je přece nesmysl. Stejně jako u chrámu Angor jsem měl mnohem lepší pocit, když jsem našel malý chrám uprostřed lesa, kde jsem byl úplně sám, než když jsem navštívil ten úplně největší spolu s několika tisíci Číňany. Je ve výsledku jedno, jestli googlujete nebo se ptáte ostatních cestovatelů. Pokud průzkumu věnujete málo času, výsledek bude vždy stejný. Většina backpackerů, které potkáte na prvoplánových lokacích, je na tom totiž přesně jako vy.

Možná tenhle blog post zní trošku negativně, ale to nevadí. Jsou to přesně ty zkušenosti, pro které jsem tady jel. Zkušenosti, díky kterým bude zítřek lepší než dnešek. Nadpis tohodle postu je „umění cestovat sám“. Aby člověk něco mohl umět, musí se to první naučit a jak každej z vás jistě dobře ví…

…skill prostě neojebeš.

https://www.girlswithoutclothes.cz/

 

Author

Write A Comment