fbpx

Po týdnu v Thajsku jsem konečně vyrazil do Kambodži. Po cestě autobusem jsem na wikipedii oprášil své téměř nulové znalosti o téhle zemi a vydal se přes hraniční přechod Poi Pet do města Siem Reap, které je známé především pro obrovský komplex budhistických chrámů Angor z 12. století.

Kambodža má velmi krvavou historii. V letech 1975-1979 bylo za vlády Rudých Khmerů vyvražděno okolo 2 milionů lidí, což odpovídalo přibližně 1/4 celé tehdejší populace.

I přesto, že jsem v celé velké vesnici potkal maximálně 5 dalších turistů, byl vstup do této vesnice zpoplatněn 5 dolary.
Když budeš hodnej, dostaneš slepici.

„Trest smrti se udílel za jakékoliv opuštění vesnice nebo tábora a za nepovolené kontakty s rodinou nebo příbuznými. Po celé zemi probíhaly hromadné popravy. Po nich byly oběti naházeny do hromadných hrobů. Zastřelením se popravovalo jen v prvních měsících, pak se náboji začalo šetřit. Nejběžnějším způsobem popravy se stalo utlučení motykou či jiným zemědělským náčiním či srážení jedním úderem bambusové hole. Častou smrtí bylo rovněž i zahrabávání do země zaživa či podřezání palmovým listem.“

Koho by to zajímalo více, může pokračovat ZDE.

I to je jedním z důvodů, proč nyní žijí průměrné kambodžské rodiny v extrémní chudobě.

Jedna z mnoha „floating villages“. Domy na kůlech jsou stavěny s ohledem na každoroční období dešťů, kdy je celá vesnice pod vodou a jezdí se tu pouze na lodích.
Děti jsou zvyklé vyrůstat na ulici a vzájemně se tak vychovávat. Když jsem projížděl na skútru vesnicí, téměř všechny na mě pokřikovaly „hello“ a mávaly mi.

Turismus. Slovo, které se nyní rozléhá napříč Kambodžou. Když se zeptáte na turismus lokálů, 99 % vám odpoví, že je to super, protože dolary. Když se zeptáte na turismus někoho, kdo tu byl před pár lety a teď je tu znovu, začne se rozčilovat.

„Je to strašné zklamání. Před pár lety tu bylo mnohem levněji a žádný z těch hotelů tu nestál.“ stěžují si na turismus, jak kdyby právě oni nebyli jeho součástí.

I mě osobně docela zaskočilo, jak je turismus v Kambodži na rozkvětu. Loni v Kyrgyzstánu jsem za celých 12 dní potkal okolo 10 turistů. V Kambodži ani ne za týden několik tisíc.

Jednou z nich byla i Sarah. Potkali jsme se na hostelu a protože vám je asi jasný, že odsud chci přivést i jiné fotky, než polorozpadlé domy a nahatý děcka, nabídl jsem jí focení a ona souhlasila.

Je několik týdnů sama na cestách. Fotky jsou bez retuše. Obličej bez make upu. Prsa bez silikonu.

Byla to zatím první a poslední holka, kterou se mi podařilo na mé cestě dostat před foťák. Není to snadné, když na lokaci nevydržím většinou déle než dvě noci, z toho ta první bývá většinou hned po příjezdu. Než se stačím rozkoukat, tak jsem pryč.

Osmnáct dní mám za sebou, dvacet pět ještě před sebou.

Co bude dál?

Author

Write A Comment