fbpx

…voláme si posily.

Bohužel nebo spíš bohudík, nejsem jedinej talentovanej lifestylovej fotograf v našich končinách. Jeden z dalších je libereckej hommie @radekkudlacek, který pro nás nafotil tuhlé sérii s @anetatesarova.

Co to vůbec znamená bejt „lifestyle fotograf“ ?! Je to poměrně mladej, dřív né moc používanej termín. Vesměs si to vysvětluju jako určitej aktivní postoj k životu a jeho vizuální prezentaci skrz sociální sítě.

Spoustě hejtrs to může přijít směšný. Neustále se chlubit tím, kde jsme byli, co jsme jedli, čím jsme tam jeli, s kým jsme možná trochu spali a u čeho jsme si málem zlomili vaz.

To je nám ale docela u prdele, protože nás to baví víc, než bejt 24/7/365 u soustruhu. Žijeme v 21. století. Máme možnost volby živit se tím, co nás baví. Pokud se dneska někdo mladej živí tím, co ho nebaví, tak má buď extrémní smůlu a nebo je prostě zadřenej a neschopnej zařídit si to jinak.

Nebudu nikomu nic nalhávat. Já měl štěstí a rodinné zázemí mi velmi pomohlo dostat se tam, kde jsem.

Na druhou stranu, bez vlastní vůle a tvrdohlavosti bych tu nebyl. Já doma poslouchal celej život, že se fotkou nikdy neuživím, ať si najdu práci. Když jsem začal prodávat trička, tak jsem zase poslouchal, ať se vrátím k fotce, že trička dnes prodává každej a stejný trika, jako prodávám já za osm stovek, se daj v Tescu koupit za dvě kila.

Byl jsem tlačenej ke studiu. V rodině nebyl nikdo, kdo by měl koule podnikat. Já ale riskoval celej život a ne nadarmo je jeden z našich GWC claimů „LIVIN‘ ON THE EDGE IS WHAT WE LOVE“. Prostě to tak kurva je. Hranu máme rádi. Cítíme se na ni dobře. Když jsme na hraně, cítíme, že žijem. Intenzivně.

Poslední měsíce zažívám jedno z nejlepších a možná úplně to nejlepší období v životě. Daří se mi, na co sáhnu. Brand roste každým dnem. Po 4 letech každodenní práce konečně získávám prostor opět cestovat.

Díky tomu, za co jsem na střední dostával poznámky, mi dnes chodí denně objednávky. Říká se tomu kreativita. Vymejšlení píčovin.

Dodnes si pamatuju na gratulace k maturitnímu vysvědčení, na kterém jsem dostal dvě děla.

Jeden učitel mi říkal „Martínku, ty sis tady celých 8 let poletoval jako motýl, kterého se nic netýká a pořád ti to procházelo, ale život je jinej, takhle to v životě nefunguje.“, zatímco druhej „Martine, z těch pětek si nic nedělej. Na tobě bylo jako na málo kom vidět, že do školy chodíš rád a život tě baví. Hlavně neztrať ten elán a chuť do života, kterou v sobě máš. Drž se.“

Je to jen o úhlu pohledu. Já měl vždy vysoké ambice a spoléhal jsem jenom sám na sebe. Když jsem si něco přál, neuvažoval jsem nad tím, jestli se to splní, dělal jsem vše proto, aby se to stalo a ono se to, světe div se, časem skutečně stalo.

Pokud ještě nic nemáte, doporučuje mrknout na e-shop a něco si vybrat.

Díku dík a mějte se fajn.

Author

Write A Comment